Titulek napovídá všelicos. Jak jste si již všimli, tak zde uveřejněné texty nepocházejí z mé dílny, což mě mrzí a hodlám to brzy napravit. Proto také píšu tenhle text.
Co se mi poslední dobou malinko honí hlavou je maturita. Ne, že bych to hnal do extrémů, ale už se začínám i učit. Zde bych dal vysmátého smajlíka. Jsem trochu na pochybách, nevím zda se to sem hodí či nehodí. Skoro bych zapoměl na tu maturitu, kvůli smajlovi.
Takže si to shrnem a povíme co to maturita vlastně je. Maturita je zkouška zakončující středoškolské vzdělání ve středoevropských zemích. Maturita přibližně odpovídá svoji náplní britské zkoušce „A-level“ nebo německé „de Abitur“. Ve Francii skládají zkoušku „le baccalauréat“, zkráceně „le bac“. „Le bac“, zní jako „le bác ho“ a student je vyražen od zkoušky dospělosti. I když na druhou stranu slovo „maturita“ pochází z latinského slova maturitas (zralost), tak se mi zdá, že jsme jako hrušky, které čekají než je někdo utrhne. A když se žádný „trhač hrušek“ nenajde, hruška žalem spadne na zem, tím pádem se potluče a teprve hrušku zvedne člověk se zájmem o hrušku přezrálou, která obsahuje spousty cukru. Taková hruška se dá do sudu k ostatním hruškám, nechá se zkvasit, směs se vypálí a je z ní vynikající hruškovice. Nakonec mi dává smysl i francouzský výraz „le bac“ pro maturitu. Bác, hruška je na zemi, sebere se a je z ní chutný užitek.
Nový odstavec, zmatek v hlavě, závěry mi moc nejdou, tak mám strach, abych nenapsal nějakou „haluz“. Od textů, které nejsou z mé dílny jsem se dostal k maturitě, smajlíkům i k hruškovici. Přirovnání ke švestce by bylo možná trefnější, ale na základní škole mi tloukli do hlavy, že se nedají sčítat jablka s hruškami, proto mě napadly asi ty hrušky (mám je asi víc zažité; zase bych sem šoupnul smajlíka, ale to nechám na vás, zda ho zde chcete nebo ne). Tudíž si to přeberte jak chcete a rozdělte si libovolně jablka, hrušky nebo „krdlátky“.
úterý 18. prosince 2007
Arsen
Možná se divíte, kam jsem se to od Lochnesky a od užovky zatoulal? Snad daleko, ale jak již bylo psáno, tak tenhle blog je zaměřen na všechno. Takže všeobecně zameřený xD ale dost již keců, ať se dozvíte něco i o arsenu.
Arsen, chemická značka As (lat. Arsenicum) (někdy se používá též název Arzén) je toxický polokovový prvek, známý již od starověku. Jeho současné uplatnění se nachází v oblasti metalurgie jako součást speciálních slitin a v polovodičovém průmyslu.
Elementární arsen se vyskytuje ve čtyřech barevných modifikacích: žlutý, šedý, hnědý a černý arsen.
Toxické vlastnosti sloučenin arsenu byly známy již ve starověku. Za objevitele prvku je označován středověký alchymista Albertus Magnus, který kolem roku 1250 poprvé izoloval elementární arsen.
Arsen je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2 - 5 ppm (mg/kg).V mořské vodě je jeho koncentrace mimořádně nízká, pouze 0,003 mg As/l. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom arsenu přibližně miliarda atomů vodíku.
Nejvýznamnější rudou arsenu je směsný sirník železa a arsenu, arsenopyrit, (FeAsS). Mezi další sirníky arsenu patří např. realgar, As4S4 a auripigment As2S3.
V horninách se vyskytuje jako příměs v rudách niklu, kobaltu, antimonu a stříbra a bývá obsažen jako stopová příměs v mnoha ložiscích uhlí.
Výroba elementárního arsenu z arsenopyritu spočívá v jejich oxidačním pražení a následném zachycování těkavého oxidu arsenitého. Za surovinu pro výrobu arsenu může sloužit i popel uhlí s vysokým výskytem tohoto prvku.
Vysoce čistý arsen pro polovodičové použití se připravuje především metodou zonálního tavení (viz křemík).
Přestože je arsen znám jako jedovatý prvek, kovový arsen je netoxický. V organismu je však metabolizován na toxické látky, nejčastěji na oxid arsenitý. Akutní otravy se projevují zvracením, průjmy, svalovými křečemi, ochrnutím a zástavou srdce. As2O3, AsCl3, AsF3, jsou mnohem toxičtější než sloučeniny pětivazného arsenu, řadí se mezi významné látky mutagenní, teratogenní a karcinogenní. As2S3, As2S2, jsou prakticky netoxické, avšak rozpouštějí se v žaludku. V běžném okolním životním prostředí se všichni setkáváme s jistou nízkou hladinou expozice arsenem, která ale organizmus nijak nepoškozuje a existují naopak studie, které dokazují, že velmi nízké dávky arsenu v přijímané potravě jsou důležité a prospěšné. Bezesporu je však prokázáno, že trvalé vystavení organizmu zvýšeným dávkám sloučenin arsenu vede k poškození zdraví.
Zdroj: Wikipedia
Doufám, že tento článek nebyl moc nudný a alespoň trochu vás zaujal.
Arsen, chemická značka As (lat. Arsenicum) (někdy se používá též název Arzén) je toxický polokovový prvek, známý již od starověku. Jeho současné uplatnění se nachází v oblasti metalurgie jako součást speciálních slitin a v polovodičovém průmyslu.
Elementární arsen se vyskytuje ve čtyřech barevných modifikacích: žlutý, šedý, hnědý a černý arsen.
Toxické vlastnosti sloučenin arsenu byly známy již ve starověku. Za objevitele prvku je označován středověký alchymista Albertus Magnus, který kolem roku 1250 poprvé izoloval elementární arsen.
Arsen je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2 - 5 ppm (mg/kg).V mořské vodě je jeho koncentrace mimořádně nízká, pouze 0,003 mg As/l. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom arsenu přibližně miliarda atomů vodíku.
Nejvýznamnější rudou arsenu je směsný sirník železa a arsenu, arsenopyrit, (FeAsS). Mezi další sirníky arsenu patří např. realgar, As4S4 a auripigment As2S3.
V horninách se vyskytuje jako příměs v rudách niklu, kobaltu, antimonu a stříbra a bývá obsažen jako stopová příměs v mnoha ložiscích uhlí.
Výroba elementárního arsenu z arsenopyritu spočívá v jejich oxidačním pražení a následném zachycování těkavého oxidu arsenitého. Za surovinu pro výrobu arsenu může sloužit i popel uhlí s vysokým výskytem tohoto prvku.
Vysoce čistý arsen pro polovodičové použití se připravuje především metodou zonálního tavení (viz křemík).
Přestože je arsen znám jako jedovatý prvek, kovový arsen je netoxický. V organismu je však metabolizován na toxické látky, nejčastěji na oxid arsenitý. Akutní otravy se projevují zvracením, průjmy, svalovými křečemi, ochrnutím a zástavou srdce. As2O3, AsCl3, AsF3, jsou mnohem toxičtější než sloučeniny pětivazného arsenu, řadí se mezi významné látky mutagenní, teratogenní a karcinogenní. As2S3, As2S2, jsou prakticky netoxické, avšak rozpouštějí se v žaludku. V běžném okolním životním prostředí se všichni setkáváme s jistou nízkou hladinou expozice arsenem, která ale organizmus nijak nepoškozuje a existují naopak studie, které dokazují, že velmi nízké dávky arsenu v přijímané potravě jsou důležité a prospěšné. Bezesporu je však prokázáno, že trvalé vystavení organizmu zvýšeným dávkám sloučenin arsenu vede k poškození zdraví.
Zdroj: Wikipedia
Doufám, že tento článek nebyl moc nudný a alespoň trochu vás zaujal.
Užovka červená
Užovka červená (Elaphe guttata) je nejedovatý had divoce žijící v jižních oblastech Severní Ameriky.Jedná se o nejrozšířenějšího a pro svou nenáročnost nejoblíbenějšího domácího hada. Jak již název napovídá, její zbarvení je do červena, ale existují i jiné formy zbarvení. Užovka červená se dorůstá 140 - 180 cm. Ve volné přírodě se užovky živý drobnými hlodavci a vyskytuje se v suchých odlesněných oblastech na jihu USA (New Jersey, Florida, Luisiana) a na severu Mexika. Aktivní je především v noci, kdy na zemi hledá potravu.
Časem tento příspěvek bude mít podrobnější pokračování.
Zdroj: Wikipedia
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
